Charles Marie de la Condamine byl francouzský učenec, původně vystudoval obor chemie na Akademii věd. Velmi ho však lákala astronomie a romantická touha po vzdálených zemích. V roce 1734 byl Akademií pověřen, aby vedl výpravu francouzských učenců do Peru. Zde měli provádět závažná měření a prozkoumat správnost domněnky o tvaru zeměkoule – tedy že naše planeta je na točnách trochu zploštělá.
Condamine se na tuto výpravu pečlivě připravoval a seznamoval se s deníky, pamětmi a zprávami předešlých objevitelů. Jako první Evropan se totiž setkal s kaučukem Kryštof Kolumbus při své cestě po Jižní Americe a Haiti v letech 1493- 1496.
V archivu narazil na pergamen s podivuhodnými zápisky pátera Carvajala:
„Indios mají míče z docela jiné látky, než jsou naše. Vyskakují do mnohem větší výše, než které byly mrštěny na zem, a dopadají stále znovu a znovu, přičemž výše pozvolna ubývá…“
Na svitku byly dále příběhy o jedovatých hadech, obrovských mravencích a ženách válečnicích, jež žijí na březích Veliké řeky, která teče několik mil širokým řečištěm.
Condamine se pustil do bádání o této Veliké řeče a narazil na zápis z roku 1516, kde byla opět zmínka o výrobcích ze zvláštní hmoty, která vytéká z naříznutých divokých stromů. Domorodci si z ní dělali nepromokavé oděvy, obuv do vody a pochodně. Zmínky o Veliké řece však již dále nenašel.
Po sedmi letech vědecké práce ohledně tvaru zeměkoule se výprava s kladnými závěry vracela zpět. Condamine se však rozhodl zůstat v Peru a prozkoumat co je pravdy na příbězích o Veliké řece. Byl druhým Evropanem, který projel celým tokem Amazonky až k jejímu širokému, rozvětvenému ústí do Atlantiku. Při svých cestách po řece si dělal přesné a hodnověrné poznámky: V jednom z navštívených domorodých kmenů roste strom, který domorodci nazývají hevé. Řízne-li se do kůry, vytéká z řezu bílá, mléku se podobající tekutina, která na vzduchu pomalu tuhne a černá. Amazonky a Mainaové říkají pryskyřici kauču. Domorodci pryskyřicí natírají látky, které jsou pak voděodolné. Touto pryskyřicí také natírají hliněné nádoby a potom co ztuhne, vybírají hlínu hrdlem a získávají tak nerozbitné lahve.
Po 10 letech pobytu v Jižní Americe se Condamine vrací do Francie a přiváží s sebou různé předměty, včetně pružných lahví a několika míčů. Tyto předměty se ihned stanou předmětem fascinace. Avšak brzy se zjistí, že jejich tvarovatelnost, a vodotěsnost se časem ztrácí a opětovně tekutý stav již nelze dosáhnout. Tím zájem odborníků upadá.
Condaminův přítel doktor Dallier je však tímto materiálem fascinován a usmyslí si ho ve své chemické laboratoři dále zkoumat.
